Po třech dnech na cestě jižním Španělskem a jídelníčku složeném z baget „s něčím“ může leckdo usoudit, že přišel čas udělat si po stránce jídla konečně „dobře“. Po příjezdu do Tarífy vyhládlo i nám. Pronajatý apartmán nabízel slušně zařízenou kuchyňku včetně čtyřplotýnkového sporáku, na kterém se zdálo být možné leccos gastronomicky spáchat.
V řeznické sekci místního marketu kolegu ihned zaujalo několik druhů roztodivně vyhlížejících uzenin a špízy připravené na gril. Vše v oblaku dýmu z připáleného oleje připravil k obědu. Rozdělali jsme si piva a pustili se do ochutnávky výběru z místních výtvorů.
Chutě byly… no… řekněme pestré. Od vyložených dobrot, které představovaly špízy v citronové marinádě a jedny z lehce pikantních klobásek, přes chutě typu neublíží-nenadchne, až po cosi chutnajícího jako spálený prejt s pilinami a térovým papírem. To něco jsem do finále nepokořil.
Doobědvali jsme a já začal vyzvídat, co že to bylo za dobroty. Šéfkuchař mě neodbyl a zachoval se vstřícně a profesionálně. Vyndal z odpadkového koše obaly od snědeného, vzal si k ruce Google překladač a začal pátrat, co že jsme to vlastně snědli.
